Text: Ludmila Haňková a Jan Šípek
Vztah domácího zvířete a člověka je vztah jako jakýkoliv jiný. Bohužel zvířecí život je mnohem kratší než lidský a každý chovatel se musí připravit, že jeho zvířecí přítel jednou odejde. Většina lidí prožívá úmrtí milovaného zvířete velmi bolestně. Z psychologického hlediska nelze tento okamžik podceňovat. Jak nejlépe zvládnout těžké okamžiky, radí psycholožka Mgr. Ludmila Haňková, Ph. D.
„Ve své psychoterapeutické praxi se běžně setkávám s klienty, kteří přišli o milované zvíře a potřebují pomoci se se ztrátou vyrovnat. Zažívají většinou různě dlouhá období smutku, vzteku a opuštěnosti. Situace se ještě zhoršuje, pokud je úmrtí předčasné, způsobené nemocí nebo nehodou. Pak se ke smutku ještě přidávají pocity viny nebo vzteku,“ říká Ludmila Haňková. Podle ní má vyrovnávání se se ztrátou milované bytosti pět fází – tento model definovala již v roce 1969 americká psycholožka Elisabeth Kübler Rossová.
VZTEK I DEPRESE
První fází je popírání události, která je pro pozůstalého dočasnou obranou. Nechce si událost připustit, může se chovat, jako by se nic nestalo, nevěří lékařům. V případě že zvíře umírá, nevidí realitu, každou maličkost v chování považuje za znamení uzdravení a chová se k němu, jako by bylo zdravé. Tato fáze může trvat různě dlouho, ale obvykle přechází v další.
Druhým stádiem je fáze vzteku. Událost už nejde dál popírat a dotyčný se často zaměří na hledání viníků, může si stěžovat na zdravotnický personál a lékaře, popřípadě hledá vinu v sobě, že neudělal všechno možné pro záchranu nebo něco zanedbal.
Další fází je smlouvání. Ta nemusí nastat při úmrtí, ale často k ní dochází při umírání. Člověk se snaží najít jakékoliv prostředky na záchranu nemocného zvířete včetně netradičních, alternativních či duchovních praktik.
Po selhání veškerých pokusů nastupuje fáze deprese, kdy si pozůstalý už dobře uvědomuje ztrátu a propadá pocitům úzkosti (Co si bez něj počnu?), strachu, smutku a beznaději.
Poslední fází je smíření se. Dochází při ní k vyrovnávání se se smrtí milovaného, psychickému uvolnění a plánování budoucnosti.
POMŮŽE RITUÁL
Všechny fáze se nemusejí objevit, mohou mít různé pořadí. „Truchlení a smutek nelze zkrátit, ale ritualizovaným rozloučením s milovanou bytostí se se ztrátou lépe vyrovnáme. Pohřeb lze přitom chápat jako definitivní sociální potvrzení smrti člověka. Je mnohem důležitější pro pozůstalé. Pohřbívání milovaného zvířete má stejný význam. Pomáhá přejít do fáze smíření, truchlení a plánování. Náš mazlíček už není mezi živými a má v tomto světě své místo – urnu, hrobeček, o který se můžeme starat. Navždy zůstává v paměti,“ vysvětluje Ludmila Haňková.
