Často přemýšlím o smyslu naší práce a proč vlastně děláme co děláme. Každý měsíc nám počet kremací roste a já se ptám proč? Tuto řečnickou otázku nepokládám, protože bych si na ni chtěl odpovědět ve smyslu, že jsme prostě skvělí. O tom to není. Když se potkám s lidmi v hospodě u jednoho stolu, často bývá moje práce velkým tématem a velmi často se celý stůl pohádá. Zpravidla se osazenstvo rozdělí na tři skupiny. Jedna skupina z nás dělá businessmany, kteří vydělávají na lidském neštěstí a naše zákazníky označuje jako blázny, kteří na tento “trik” skočí. Ta druhá je neutrální a tvrdí, ať si každý dělá co chce, pokud dodržuje zákony. Třetí skupina je stejně militantní jako ta první, a označuje je za bezcitné cyniky.
Vůbec si netroufám posuzovat, kdo má pravdu. Já spíše poslouchám, případně přidávám jen faktické poznámky jak to u nás chodí. Většinou se jedná o reakce na štiplavé otázky typu: “pálíte ta zvířata opravdu jednotlivě?”. Odpověď znáte. Ti, kteří u nás byli, a dnes už jsou to tisíce lidí, dobře vědí jak pracujeme.
Spíš mě trápí jiná věc. Setkal jsem se i na fakultě veteriny s názorem vyučujícího, že bůhví jak nevyděláváme na neštěstí jiných. Kdybychom neměli “do čeho píchnout”, asi bych se i zamyslel nad smyslem krematoria zvířat. Místo toho začínáme řešit problémy s nedostatečnou kapacitou zařízení, takže začínáme s projektem na stavbu druhé pece. Nikdo za námi totiž nechodí z donucení a poptávka po kremacích jen ukazuje na to, že si nás zákazníci jednoduše najdou. My si maximálně vážíme každého, kdo k nám příjde, protože je to jeho svobodná vůle a naší povinností je poskytnout takovému člověku maximální ohleduplnost a projevit jemu a jeho zvířeti úctu. Nechť si ti, kteří nás považují za tvrdé a nemorální kapitalisty prostudují, kolik provoz kvalitní kremační pece stojí, a kolik je za tím práce. Zveme k nám nejen veterináře a partnery, ale i širokou veřejnost, rád naši pec a technologii představím, na našich internetových stránkách a facebooku máme spousty fotografií, opravdu nic neskrýváme. Je prostě dobré vědět, co se za našimi cenami skrývá a velmi mě mrzí pohled na nás, jako na zbohatlíky.
Dle mého skromného názoru (opřeného o počty kremací), se kremace zvířat stávají běžnou alternativou pohřbívání. Už za námi dávno nechodí jen bohatí s naditou kapsou, ale naprosto “obyčejní” lidé, kteří člena své rodiny jen tak neodhodí. Kremace zvířete přece nemusí být nějaká pompézní událost s proslovem a květinami u dubové rakve. Prostě můžete jen přijet s psíkem, položit ho do kartonové rakve, pohladit ho a říct mu „děkuju“ a popel si pak jen rozptýlit. Tak bych to udělal já. Je na tom něco nenormálního? Zvíře si přece pořizujete jako přítele, ne jen jako hračku nebo věc. Tento akt nemusí doprovázet patos, ale prostě jen normální lidskost.
Adam Voňavka
Krematorium zvířat Brno
